Důvod nominace

Začala jsem s nimi spolupracovat, respektive jsme se (HELUZ) stali partnerem a já měla tu možnost s nimi být ve velmi úzkém kontaktu. Je to podle mě projekt, záměr, iniciativa, která se prostě podpořit musí. Zkusím to zkrátit, ale bude to těžké:) Příběh filmu Stevena Spielbergera asi všichni znají. Ale už se málo ví, že je to natočena na základě knihy Schindlerovy Archy od Thomase Keannelyho – což je Australan. No a jak se to stalo? To takhle australská ne úplně úspěšný spisovatel šel do nově otevřeného krámku (true story), který si nově otevřel jeden Žid. Jednou si začali povídat a on se ptá Keanellyho co vlastně dělá. A on že je spisovatel. A ten majitel krámku mu řekl, tak si sedněte, budete velmi bohatý, protože já vám řeknu příběh, který ještě nikdy nikdo neslyšel. Ten Žid byl jeden z těch 1200 Židů, kteří byli v Schindlerově arše zachráněni. Na začátku toho všeho stála rodina Löw Beerů, což byla velmi úspěšná podnikatelská židovská rodina spřažena nejen s Vilou Tugendhat. Nicméně když přišli nacisti, zabavili jim, krom jiného, i úspěšnou textilku v Brněnci. Kde se pak právě odehrál příběh Schindlerova seznamu. Po válce byla továrna znovu vrácena svému původnímu účelu, ale nikoli rodině Löw Beerů. Fungovala až do roku 2008, pak byla zdevastována, rozkradena atd… Před pár lety se Daniel Löw-Beer – vnuk Waltera Löw-Beera zařekl, že tento příběh nenechá zemřít. Ze svých soukromých zdrojů odkoupil veškeré pozemky a budovy, které dřív právoplatně náležely jeho rodině, ale nikdy jim nebyly navráceny. A rozhodl se vybudovat Muzeum Přeživších. Což je naprosto unikátní projekt, jelikož se nejedná o památku pouze těch, kteří holocaust nepřežili, ale hlavně i na památku těch, kterým se přežít podařilo. Zajímavostí je, že až v nedávné době, poté, co Daniel vše koupil, bylo umožněno panu Keannelymu a Danielovi se přijet podívat přímo na místo. A tak poprvé po těch letech a poprvé od sepsání knihy, se setkali přímo v Brněnci. Samozřejmě je velmi komplikované celý projekt zafinancovat, není možné vše jen táhnout ze soukromých zdrojů Daniela. Milan Šudoma, na kterého jsem dávala hlavní kontakt, je Čech, který to tu celé zaštiťuje, žije tím a má to jako své poslání a ví o tom úplně všechno. HELUZ, i já osobně, se snažíme pomoct, jak se jen dá – nedávno jsem tam dotáhla 40 novinářů, a dělala tam akci, aby se o tom prostě vědělo a psalo, protože to si prostě pozornost zaslouží a pořád je té pozornosti podle mě málo. A bez jejich (Danielova a Milanova) osobního goodwillu, by to prostě nešlo. A jejich odevzdání se tomu je absolutní.